Srpen 2011

Špatné vzpomínky

29. srpna 2011 v 11:31 | Pheobe |  Poetická chvilka
Kolik dlouhých písní odehrálo,
když tam jen tak seděla,
její srdce smutkem hrálo,
ale stále s nadějí tam čekala.

Pak, kdeže, jeden mladý egoista:
"Smím prosit?"
A ona jen v duchu žádala Krista,
by ho mohla udusit.

Neměla ho ráda,
to je snad zřejmé.
Byla pro ni nějaká rada?
To si radši přejme.

"Mám stát o tanec s ním,
když o něm vím, to, co vím?"

Jedna písnička a za ní hned další,
bavila se s ním a rozumněli si spolu,
protože byl jen o něco málo starší.
A zase dál a dál otočka a záklon dolů.

Po plese jakoby nic,
neviděli se a kouzlo bylo pryč.
Čekala snad něco víc?

Dny minuly dny
a po něm jí zbyly jenom sny.
Pak na jedné akci ho potkala,
na předešlé city nedbala
a snažila se chovat jako by se nic nestalo,
za dva dny jí to ale nedalo
a napsala mu zprávu.

Dny minuly dny
a odpovědi se jí ještě nedostalo,
modlila se ať to tak není nastálo.

V pátek odpoledne mobil hlásil SMS,
že má něco s mobilem
a odpovědět mohl až dnes.

Psali si pak ještě dlouho,
v pátek zašli do kina,
jenomže co z toho,
když zžírala ji vina.

Proč?
Celou dobu věděla,
že to nedopadne tak jak si přála,
bohužel o něho tolik stála!

Nicméně, za nějakou dobu,
už to bylo jiné,
teď nedokáže skrýt svoji zlobu,
protože doufala, že ji tohle mine.

Teď ho nesnáší víc než cokoliv jiného,
svoji kamarádku jakbysmet,
Trápit se pro mužského,
na to radši nemyslet!

Dneska mi moc rýmy nejdou no :D ale tak aspoň něco. :)

The Beatles - All I've Got to Do

28. srpna 2011 v 20:56 | Pheobe |  Hudba
Beatles ... to je moje srdeční záležitost. Nedám na ně dopustit a jsem na nich prakticky závislá, podobně jako na kávě. :)


Řecko Zakynthos - dovolená 2011

28. srpna 2011 v 13:43 | Pheobe |  Diary
Anooo! Za týden a půl jedu do Řecka. Už se nemůžu dočkat, bude to úžasný! :)

Odjíždíme 8. září ve dvě ráno z Brna. Takže se do Brna musíme nějak dostat, ale to je ten nejmenší problém. Jedeme autobusem - říkáte si:"Jsou úplně blbí, nebo nemaj na letadlo?" Ne! Tak to není. Jedeme s partou přátel (asi polovinu autobusu obsadí naši známí :D), jde tam o tu prču. Jasně, že bychom mohli letět, ale to byprostě nebylo ono. A ačkoliv se tam jede něco přes 26 hodin, moc se na tu cestu těším. Cílová stanice je Řecko - Zakynthos - Lagánas (prý nejrušnější letovisku na Zakynthosu vůbec, takže se mám na co těšit! :D I když, už to bude po sezóně, takže to bude třeba v klidu.)



Zakynthos

Zakynthos je jedním z nejhezčích řeckých ostrovů. Nachází se asi hodinu a čtvrt plavby od Peloponésu. Svojí rozlohou 406 km2 je třetím největším v Jónském moři. Ostrov patří mezi nejzelenější ostrovy v Řecku a zvlášť na jaře je kvetoucí zahradou, kde je vzduch prosycen vůní bylin a eukalyptů. Proto je nazýván "Ostrovem vůní" nebo také "Květinou východu".

Hlavní město: Zakynthos

Zajímavosti

Atrakcí ostrova jsou mořské želvy Caretta caretta, které si pobřeží Zakynthosu vybraly jako místo, kde se již po staletí v letních měsících rozmnožují a kladou vejce do písku nekonečných pláží. Želvy dosahují velikosti až 1 m a váhy 80-150 kg. Od června do srpna vytvoří asi 1300 hnízd podél šesti pláží v zálivu Laganas, kde se po 60 dnech vylíhnou malé želvičky. Pláže jsou v zájmu záchrany tohoto ohroženého živočišného druhu chráněny speciálními zákony a některé z nich byly vyhlášeny národní přírodní rezervací. Pomoc návštěvníků ostrova je pro přežití mořských želv životně důležitá. Je nezbytné, aby hosté respektovali určitá pravidla: veřejnosti není dovolen přístup na pláže (Gerakas, Kalamaki) mezi západem a východem slunce, je omezeno zapichování slunečníků do písku, nesmí se ničit klece chránící monitorovaná hnízda, není dovolen přistup aut, koní a psů na pláže. Provoz letiště je omezen jen na denní dobu, v nočních hodinách se nelétá.



Zakynthos - Laganas


Asi nejznámější a nejoblíbenější dovolenkovou destinací ostrova Zakynthos je místo zvané Laganas, které leží v jižní části tohoto ostrova. Pro náročné návštěvníky jsou připraveny v Laganas luxusní hotely s vlastními bazény a spoustou služeb vysokého standardu. Taverny v okolí pláží i v centru Laganas mají na svých jídelních lístcích tradiční řecké speciality, ale díky zahraničním turistům se přizpůsobují též kontinentálním jídelním zvyklostem.

Pláž u Laganas

Pláž v Laganas je skutečně unikátní, neboť měří téměř neuvěřitelných 10 kilometrů a díky své délce taky patří k těmnejdelším na celém řeckém území. Jen si představte tu masu horkého zlatavého písku, do kterého se boří bosá chodidla. Skutečně rajská představa.
Pobřeží je lemováno vodami Jónského moře, které je přes velké množství lidí čisté a průzračné. Zejména pro děti a méně zdatné plavce je ideální vstup do vody, který je velmi pozvolný a mělký. Všem návštěvníkům jsou k dispozicilehátka a slunečníky a nechybí samozřejmě ani řada možností občerstvení v barech, tavernách, restauracích a klubech podél pláže. Dobrodružnější povahy a milovníci adrenalinu nepohrdnou v Laganas jízdou na vodních lyžích a dalšími vodními sporty. Není problém si jen nedaleko od pláže nakoupit potraviny, spotřební zboží a suvenýry. V některých obdobích hlavní sezony je třeba dát si v Laganas pozor na přísná opatření týkající se zdejší pláže, která mají chránit vzácnou želvu karetu obrovskou, která tu vyvádí své mladé. V této době jsou zakázány noční procházky, zapichování slunečníků do písku a podobně.



Vrak pirátské lodi








(Modré jeskyně, tam pojedeme na výlet, dá se do nich dostat jen z moře :) Škoda, že ještě nemám řidičák.

Doufám, že se článek líbil. :) Byl někdo na Zakynthosu a poradí mi co se tam dá navštívit? :)

Bruno Mars - The Lazy Song

27. srpna 2011 v 20:09 | Pheobe |  Hudba
Taková optimistická. Vždycky, když vidím ten klip mám o moc lepší náladu :-).


Návrat do ústavu

27. srpna 2011 v 10:28 | Pheobe |  Diary
Včera jsem se vrátila z chaty. Moje první reakce a dojem z města byl:"Jak tady můžu žít?"
Všude samí většinou rozčílení lidi, špatně naladění. A když si představím, že ve čtvrtek už zase budu sedět v tom našem ústavu... teda sedět vlastně ne. Musíme stěhovat laboratoře (a že jich tam je hodně asi 6, nebo 7?) a uklízet školu, protože přes prázdniny byla úplně rozbombardovaná a upřímně, nedokážu si představit, že už bude opravená. Před týdnem jsem nahlížela do jednoho z miliónu oken a bylo to tam stále stejné, jako na začátku prázdnin. No uvidím, každopádně jsem ráda, že osmého září odjíždím do Řecka.

Právě mamince volala teta, že moje sestřenice předčasně porodila a že to děťátko má teprve 860g. Mělo se narodit až v prosinci. Teď jsou oba v "pořádku". Maminka vyděšená a strachující se leží v nemocnici na dětském oddělení a malý je uložený do inkubátoru, tak snad to dobře dopadne.


Nepřítomnost od 22.8.

21. srpna 2011 v 20:37 | Pheobe |  Diary
Takže, pořád vás tady otravuju jak moc se těším a zítra už konečně vypadnu z města. :)

Asi nestihnu nic přednastavit, tímto se tedy moc omlouvám a přeji vám příjemné malé zbytečky prázdnin. :) Snad si je užijete ve velkém jako já! :)


Makro

21. srpna 2011 v 16:03 | Pheobe |  Má tvorba
Ahoj,
takže dneska jsem si pro vás připravila pár fotek, co jsem vyfotila nedávno. Doufám, že se líbí a že mi je zkritizujete!

P.S.: Ty rámečky se mi tam nelíbí, ale zjistila jsem to, až když jsem to měla uložené, takže bych to musela znovu upravovat a to už se mi nechtělo...

Fotky pod perexem.

Nejvíc se těším!

20. srpna 2011 v 20:30 | Pheobe |  Diary
Už v pondělí ! Pojedu s tou kamarádkou na chatu. Bude to nejskvělejší... :)

Už mám vymyšlený i jídelníček! :D Jsem blázen, ale plánuju ráda. :) Zítra pojedu na koupit to jídlo, pak se nachystat a v pondělí vzhůru do hor! :D

Co tam budeme dělat? No, to by mě taky zajímalo. Je to naprosto mimo civilizaci, takže to bude docela zajímavé. Jednou si zajdem (pěkně daleko) na pivko. Další den bysme mohly jít třeba na houby, i když já houby nejím a ona myslím taky ne. :D Pak bycho mohly jít někam na procházku a tak podobně. :)

Bude to skvělých pět dní a už teď se nemůžu dočkat. :)))

Jak si užijete vy poslední týden volna?? :)

Nový vzhled prideprejudice.blog.cz

19. srpna 2011 v 16:55 | Pheobe |  Diary
Ano ! A je to tu znova! Narazili jste někde na dalšího takového magora, který si stále mění vzhled blogu? Jestli jo, budu moc ráda, když mě seznámíte a nebudu si připadat jako jediný exot na Zemi.

imagebam.com

Nevím čím mě tenhle vzhled tak okouzlil, ale okouzlil :) Nevím, jestli je to tou růžovou, i když nejsem zrovna milovnice téhle barvy. Ale možná jo. Působí to tak optimisticky. :)

Co vy na to? :) Zajímá mě každý názor, ať už záporný, či kladný. :)

Znáte ten pocit,...

17. srpna 2011 v 18:32 | Pheobe |  Diary
... když něco vážně chcete a přesto si říkáte, že vám to k ničemu nebude a nemáte na to peníze? Hrůza! Momentálně bych strašně chtěla přenosný Tablet Android. Jakýkoliv, klidně ten nejlevnější! Ale když si představím, že na dovolené budu bez internetu a bez filmů. :D Jsem zkrátka závislák, no. Koneckonců, kdo není, že? Jak mám překecat rodiče, aby mi to koupili "na splátky"? Nebo na dluh, nebo tak něco. :D

Máte s tím někdo zkušenosti? Nějaká by se hodila...

Jé krásné mít se na co těšit

14. srpna 2011 v 14:45 | Pheobe |  Diary
Poseldní dny jenom sedím u počítače a čtu si. Poslouchám Beatles a přemýšlím tak celkově o životě.

Nejhorší je, když se nemáte na co těšit. To já naštěstí mám. Příští týden nejspíš pojedu s kamarádama k nám na chatu, kterou máme v Beskydech. No, s kamarádama. :D Mám takový měnší problém sehnat někoho normálního. A zatím mi v mysli utkvěla jen jediná slečna. Takže je možné, že pojedeme jenom dvě. Každopádně to bude paráda, vypadnout z města a jet se někam "očistit" do přírody se vším všudy. Cesta vlakem, pak příšerná kamenitá cestička do kopce až k chalupě, žádný vodovod, ale studánka, na normální záchod taky můžete rovnou zapomenout. Jsme v lese, prostě kadibudka (jen jsem vždycky snila o tom, že ji bude zdobit takový ten otvor v podobě srdíčka, bohužel jsem se toho ještě - zatím - nedočkala). Topí se v kamnech, všude okolo hluboké lesy a večer budeme sedět dlouho do noci u ohýnku a pozorovat padající hvězdy. :) Prostě romantika jak blázen. Jen by to chtělo ještě nějakého toho chlapce. :D


(chata v Beskydech loni v létě)

Katastrofa jménem rodinná oslava

13. srpna 2011 v 23:00 | Pheobe |  Diary
Dneska nějak nemám cit pro články, či co! Většinou se nikdy nemůžu přemluvit přestat psát, i když jsem si vědoma toho, že roztáhlé a přeeedlouhé články nikdo číst nebude.

Na dnešek byla naplánovaná rodinná oslava. Nejdřív bylo vše fajn, ale pak se to nějak zvrtlo a všichni začali dost pít a tak... No, znáte to! A co se dá dělat na takovéhle akci? No co jiného než jíst a pít. Prostě jít s proudem. To mi zase zítra bude pěkně blbě. Nesnáším takové "přežíračky".

Kupodivu, když jsem si u tety stoupla na váhu (doma váhu nemáme, naštěstí), s údivem jsem zjistila, že jsem zhubla. Asi tři kila, což mi přijde dost ujeté na to, že pořád jen jím a vysedávám u psacího stolu a píši články na blogu. :D Každopádně je to milé a nejlepší zjištění na tom je, že si ta váha nevymýšlí, ani není rozbitá, protože je digitální. Takže spokojenost. :)

Každopádně teď už se těším do postele, tak hurá do říše fantazie a snů! :)

Změna nálad

13. srpna 2011 v 11:03 | Pheobe |  Poetická chvilka
Na střeše často sedává
vrků-vrků = nadává!
Rozumět tak jeho řeči,
jak tak křičí a ječí.
Panečku, to by byla paráda,
poslouchat to do rána,
ale zbláznila bych se nerada!

Hodinka, to bohatě stačí,
potom už se každý jenom mračí,
nadávaje holuba plaší,
že prý mu děti straší.
Děti pak jen vztekají se a brečí
a maminkám z toho hrůzou vlasy na hlavě trčí.
Holub uletí a po cestě se jen směje
a to každé srdce znovu rozehřeje.


No, to už je trochu ze slabšího soudku, ale co? Když člověka něco napadne, neměl by to v sobě držet, prostě se z toho musí vypsat. Možná to mám z toho, že je dnes venku tak zataženo, nebo mám jen podivně divnou náladu. To se pak vždycky odrazí na článcích. :D

Lovestory jak vyšitá

12. srpna 2011 v 17:04 | Pheobe |  Pisálek
Když jsem byla malá, máma mi často vyprávěla o babičce. Jelikož umřela když mě máma teprve čekala, mohla jsem si jen představovat jak asi vypadala. Jediná věc, kterou jsem si vážně jistá je, že musela být nádherná, překrásná ba až božská. Protože jak jinak bych si měla vysvětlit, že je máma taková jaká je?

Je to nejúžasnější dáma na celém světě a neříkám to jen já. Je nádherná, miluje své děti a manžela, nevadí jí práce v domácnosti. Zkrátka je to snad až nemožné, že někdo takový existuje. A co je na tom nejlepší - je to moje maminka. A z její krásy jsem nezdědila zhola nic.

Proč vám tohle povídám? Protože tohle je mé nejtěžší období v životě. Ta sladká, neohrožená maminka, MOJE maminka mi odešla. Neodešla někam nakoupit, nebo ke kadeřníkovi. Ne, zkrátka mě opustila. Odešla na onen svět. Co se dá v takovémto případě dělat? Řeknu vám co... jen nečinně sedět, protože plakat už není co a přihlížet, jak den po dni stárnete a stává se z vás skoro dospělý člověk.

* * *

Stojím u okna a přemýšlím. 'Co jsem za celý svůj život - ano, za celých 17 let - dokázala?' Jistě, dokázala jsem se naučit chodit, čůrat do nočníku a podobné věci, ale za to nevděčím sobě. Za to patří dík mým rodičům. Mé mámě, na kterou stále myslím a která mi tak strašně chybí, že mám občas pocit, že z toho zešílím.
Tak přesně takto trávím každý svůj den. Život středoškoláka je poměrně náročný a v žádném případě mi nepomáhá tesknění po milované osobě. Ve škole jsem si zasloužila přezdívku "Fňukna" a doma musím vídat tátu s jeho přítelkyní.
Je to namyšlená čůza, které nejde o tátu, ale o prachy a pozemek. Jenže táta si toho nevšímá a mě neposlouchá. Je hluchý, slepý. Zkrátka zamilovaný. To já nikdy nezažila a nejspíš asi ani nezažiju se svojí pověstí ubrečené nány, které se stýská po mamince. Ale řekněte mi kolik děcek potká podobný osud jako mě? Všude samé rozvody a hádky, ale když je někde šťastná a ÚPLNÁ rodinka, tak to asi nestačí a musí se to pokazit jinak.
Takhle já trávím dny. Sebelitováním a přemýšlením. No, tak to prostě musí skončit.
Vzala jsem Fredyho na procházku. Fredy je černý kokršpaněl, můj miláček a asi jediný tvor na světě, který mě bere takovou jaká jsem. Jako malá jsem myslela, že se po polibku promění v mého vysněného prince. Ale Fredy z toho ''líbání! měl akorát šok.
Procházela jsem kolem domu jednoho mého spolužáka. Bylo už pozdě večer, něco kolem desáté a z domu se linula hlasitá hudba doprovázená křikem přiopilých teenagerů. Zakroutila jsem hlavou a šla dál.
Kousek dál jsem viděla nějakou osobu, která seděla na patníku. Chtěla jsem jít dál, když v tom jsem si uvědomila, že tu osobu poznávám. Kluk z béčka. Takový normální, ne příliš nápadný, ale ani žádný vyvrhelec, jako například já.
Vždycky, když jsem byla v jeho přítomnosti jsem divně "ztuhla", jakoby někdo mávnul kouzelným proutkem a já zamrzla, či co. Každopádně teď musím vypadat klidně a v pohodě. Skoncuju se svým starým životem. Budu tvrdá, neohrožená. Budu v pohodě.
S tímhle jsem se rozešla dál k louce, která byla kousek za těmito domy.
"Ahoj." Chvíli jsem nechápala kdo mě zdraví a pak jsem pochopila, že to asi promluvil Kuba. Promluvil... a na mě! Jo, tak to je rapidní změna.
"Ahoj," odpověděla jsem na pozdrav trochu zaraženě a překvapeně.
"Ty jsi z déčka, že? Andrea, pokud se nepletu?" Panebože, to koukám! Že ví, z které jsem třídy, to ještě docela chápu, přece jenom kdo by neznal "Fňuknu" z 2.D ? Ale že mě zná i jménem. No, to vážně teda čumím.
"Jo," na nic jiného jsem se asi nezmohla. "Já už musím jít, než bude úplně tma, tak ahoj." Zběžně jsem se rozloučila, ještě úplně zaskočená tímhle (ne)rozhovorem a a opět jsem se rozešla směrem k louce.
Potom už jsem slyšela jen tiché:"Tak ahoj."

* * *

Od toho večera se všechno úplně změnilo. Doteď jsem nežila, nýbrž jsem jen přežívala, ale s tím už je teď konec.
Druhý den jsem odpoledne vyrazila nakupovat. Nikdy jsem nebyla z těch holek, které by potřebovaly nové oblečení, ne, nosila jsem poděděné věci od sestřenic, nebo věci koupené v secondhandu. Ve městě jsem se zmateně dívala po ochodech a s hrůzou jsem zjistila, že absolutně nemám tušení do jakého obchodu jít.
Nakonec jsem to nějak zvládla a asi o dvě hodiny později jsem se odplazila směrem k domovu. Připadala jsem si jako obživlá chodící mrtvola. Šla jsem kolem školy a před ní postávalo pár lidí. Rychle jsem zabočila do postranní uličky, abych se jim vyhla. Ještě jsem se otáčela, jestli za mnou někdo nejde. No to je vážně k smíchu! Jsem paranoidní a mám strach ze svých spolužáků a vlastně všech lidí. No to je skvělé!
Jelikož mě nenapadlo se otočit zpátky, do někoho jsem narazila. Naštěstí jsem to ustála a celá zrudlá jsem se otočila na toho chudáka, kterého jsem převálcovala. Do háje.
"Omlouvám se ti, moc se ti omlouvám, já... nenapadlo mě, že bych mohla do někoho vrazit. Vážně jsem nechtěla, moc mě to mrzí." Zděšená svojí vlastní nešikovností jsem opět ztuhla.
"Nic se neděje, občas je pěkné do někoho vrazit." Kuba odpověděl tak prostě, jako by byla samozřejmost, že se mnou vybuje, až jsem si říkala, jestli se mi to prostě jen neobjevilo v té mojí hloupé palici jako výplod fantazie. Vážně řekl to, co mé uši zasechly?
"Co? Jak to myslíš?" Zeptala jsem se zaraženě a pokusila se "romzrznout". Moc úspěchu jsem neměla.
"Tak, jak to říkám," řekl tajemně a usmál se.
'Panebože,' říkala jsem si v duchu já se snad zblázním! Nezdá se mi to jen?
"No, ehm, takže..." Já jsem jak vygumovaná! To snad ani není možné!
"Takže?" Opět se usmál. Ne, ne! S tou zamilovaností jsem to asi zakřikla.
"Já už půjdu domů, tak se měj a ještě jednou se ti omlouvám." Zase jsem se pokoušela vypařit.
Tentokrát jsem ale byla zastavena. "Počkej, jdeme dnes večer s děckama ze třídy do čajovny. Nechceš se přidat?"
Nervózně jsem si skousla ret. "Já nevím. Vždyť víš, že mě nikdo ze školy nebere."
"Protože jsou hloupí," odpověděl prostě Kuba.
Přemýšlela jsem, jestli je to nějaký trik jak mě zase zesměšnit, rozhlížela jsem se, kde je skrytá kamera... "Takže přijdeš?"
"Já nevím, nezdá se mi to jako dobrý nápad."
"Neboj, postarám se o to, aby to proběhlo v klidu a hladce." Moje nervozita byla zřejmě očividná, když se mě snažil uchlácholit.
"Tak dobře, ale nevidím to moc dobře." Rezignovala jsem.
"Skvělé, stavím se pro tebe před sedmou, ano?"
"Počkej, jak víš kde bydlím?" Nechápala jsem.
"No, včera jsem tě viděl když jsi šla z procházky se psem." Opět se usmál.
"Aha, dobře. Tak se zatím měj pěkně, ahoj." Nečekala jsem na odpovědět a rychle se vydala k domovu.

* * *

Je půl sedmé a já vyvádím jak malá. 'Není to rande, není to rande!' Přesvědčovala jsem sama sebe. Rychle jsem zaběhla do koupelny. A vytáhla, kdysi, maminčinu kosmetiku, kterou jsem nikdy nepoužila. Už je na čase ji oprášit.
Zkontrolovala jsem se v zrcadle a musela jsem přiznat, že jsem odvedla docela dobrou práci. Make-up jsem si neudělala příliš výrazný, ale přesto jsem vypadala jinak. Začínám vidět jistou podobu mezi mámou a mnou.
V tu chvíli zazvonil domovní zvonek, přehodila jsem si tašku přes rameno, obula si (nové) boty a naposledy jsem se podívala do zrcadla. Nové tyrkysové tričko mi zvýraznilo skoro černou barvu vlasů a černé kalhoty zase bledou, mléčnou barvu kůže.
"Vypadám dobře." S tímhle jsem otevřela dveře nejen Kubovi, ale úplně novému životu, který právě teď začíná.


Vážně nechápu, kde na takohvéhle nápady chodím. Je to jak z hloupého amerického filmu! Každopádně to o něčem asi vypovídá. Jsem nevybouřená a začíná mi to lézt na mozek...

Něco z "umění"

12. srpna 2011 v 14:33 | Pheobe |  Má tvorba
Včera jsem si sedla ke stolu a říkala jsem si:"Tak, co bych teď mohla dělat?" A pohled mispočinul na mém deníčku, kam si různě čmárám a kreslím. Rozhodla jsem se tedy, že si něco nakreslím.

Dala jsem se do práce a vzniklo toto:

(Ty vlasy jsem si "trošku" domyslela :D )


Předlohou mi byla tato fotka:


Den za dnem

12. srpna 2011 v 12:15 | Pheobe |  Diary
Taky se vám zdá, že čím jste starší, tím rychleji všechno utíká? Já se tolik těšila na prázdniny a oni už budou za chvíli v tahu! :D

A nejhroší je, že nic nedělám! Věčně sedím u počítače a sepisuju články a stejně tu nic není. Ale nebojte, to se časem změní! Akorát s tím musím něco udělat a s tou svojí leností taky! No, každopádně až se vrátí kamarádka z dovolené, tak půjdeme fotit a strašně se těším, že se o to tady s vámi podělím. Já osobně bych mohla fotit sama, ale přece jenom, ona má zrcadlovku a já digitál, takže je vám zajisté úplně jasné, že dám přednost zrcadlovce. :D


(Každý má nějakou jinou úchylku - já miluji uschlé kytky. :) )

Strach ze smrti

12. srpna 2011 v 11:41 | Pheobe |  Poetická chvilka
Zde dříve stávaly hluboké rozsáhlé lesy,
ty lesy, v nichž ve dne zpívali ptáci a v noci se budily noční běsy.
Tam kde stojíš nyní, chlapče můj rozmilý,
kdysi stála dívka v barvě zelené ustrojená,
Tady na tomto místě, se v ní ledy prolomily,
tato mýtinka byla tehdy její láskou opojená.

Chtěla za ním stůj co stůj,
tady tolik proplakala, chlapče můj!
Modlila se k Bohu a prosila za lásku,
prosila za slitování a naději,
život její sice visel na vlásku
ale po chvilce se cítila klidněji.

Nakonec stejně naději ztratila,
až nakonec na sebe ruku vztáhla,
bolest její se vrátila
a lásky se jí nedostalo, lásky po které tolik prahla.
A proto tu teď, chlapče drahý, stojíme,
protože zde se událo to, čeho se všichni tolik bojíme.

Ano, sama nechápu, jak mě mohlo napadnout takové morbidní téma, ale prostě napadlo, tak snad se vám to alespoň v rámci možností líbilo, nebo vás to něčím zaujalo. :)

Náhle se mi v hlavě usadila myšlenka...

11. srpna 2011 v 22:33 | Pheobe |  Diary


"Srdce argumentuje:"Ale ..." Rozum:"Protože ..." "

Nevím, jestli jsem to někomu nesebrala, ale teď jsem si to vymyslela. :)
A příjde mi to docela trefné.


7 měsíců a kde nic tu nic!

11. srpna 2011 v 20:21 | Pheobe
Píšu vám sem, že vám poradím a zatím potřebuju radu spíš já!

7 měsíců už tenhle blog žije(lépeřečeno přežívá). A zatím ničeho nedosáhl a PROČ tomu tak je?

Protože "šéfka" je naprosto nepoužitelná a k ničemu. Nejdřív úplně nadšená a ani ne po měsíci už ji to nebavilo. Proč tomu tak je? Sama neví...

Proč nic nedokážu dotáhnout do konce? Čím to je? Jsem nestálá a přelétavá a začíná se mi to mstít i v realitě ne jen v tomhle případě.

Kdo mi poradí, abych se trošku zklidnila a věnovala se konečně něčemu naplno?

Rady do života jsou drahé aneb radím s čím můžu :)

11. srpna 2011 v 17:52 | Pheobe

Máš nějaký problém, se kterým si nevíš rady? Nebo se jen prostě chceš ujistit, že to co děláš je správné? Pak jsi tu správně. Můžeš se mě ze zeptat na co chceš a já se Ti pokusím poradit.

Chtěla bych poprosit lidi, kteří se nudí a chtěli by si z toho dělat legraci, aby to nedělali. :) Můj čas je drahý stejně jako všech ostatní, dokonce i ten váš, takže ho stravte nějak jinak. :)

Nebojte se zeptat, jsem taky obyčejný člověk a ne žádná slečna z poradny :), dokonce nejsem ani psycholožka a rozhodně nepracuji na psychiatrii. Takže nemějte strach a ptejte se, jsem tu pro vás. :)