A tak utíkám do svého vlastního světa...

9. srpna 2011 v 13:18 | Sissi
Dost často slýchávám o "probuzení", o takovém tom "přistání zpátky v realitě".
Říkám si k čemu lidem je, že jsou realisté a na fantazii nevěří? Protože to by pak pohádky neměly smysl, malé děti by se mohly dívat na dokumentární historické drama. Proč v tom případě lidé vymýšlí legendy o svatých, o místech apod.? Rozhodně si nemyslím, že je špatné být pevnýma nohama na zemi. To určitě ne. Jen jsem chtěla poukázat na to, že není špatné občas tomuhle zmatenému a uspěchanému způsobu života utéct do říše fantazie. Kde neexistuje slovo NE a kde je vše, na co si člověk jen vzpomene.

...ležím v posteli a nemůžu usnout. Počítání oveček nezabírá už od mých osmi let, většinou skončím u čísla deset s tím, že se na to nedokážu soustředit. Zkouším si úplně vyčistit hlavu a na nic nemyslet. Nejde to. Stále se mi v hlavě prolínají obrázky z dnešního dne. Jak se na mě díval, usmíval. A přitom o mě nemá zájem. Tím jsem si stoprocentně jistá. Jsem jako myš chycená v pasti, motýl zamotaný v zácloně. Ano přesně takhle se teď cítím! Jako ptáče vypadlé z hnízda, kterému se spousta lidí snaží se pomoct, ale nejde to, ptáče, tedy já, nereaguje. Snaží se ho (mě) udržet při životě a volají:"Probuď se, probuď se."

Tak si začínám představovat, co by bylo kdyby... utíkám do svého světa.

Stojíme ve školní jídelně. Každý se na nás dívá. Každý ví, že JÁ jsem ta JEHO dívka. Všichni se na nás divají jako na dokonalý pár. Na dvě dokonalé osobnosti, které k sobě našly cestu. Každý úplně jiný a přitom k sobě patří a nikdo o tom nepochybuje. Jako póly na magnetu, jako černá a bílá, jako oheň a voda...

Tak proč, když druhý den stojím v jídelně, lidé okolo si mě vůbec nevšímají a hledí si svého? Proč tady stojím sama? A proč se ON baví s každým, jen o mě ani pohledem nezavadí?
Oba úplně odlišní. Nemůžou k sobě najít cestu. Člověk si uvědomí až po nějaké době, že ten čas, který věnoval něčemu naprosto zbytečnému už mu nikdo nevrátí.
Tak tomuhle já říkám návrat do reality.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasmína Nocte Somniare Jasmína Nocte Somniare | Web | 9. srpna 2011 v 13:38 | Reagovat

Asi se cítíme podobně.. Ten návrat do reality je opravdu krutý.

2 Elleine Elleine | Web | 9. srpna 2011 v 13:54 | Reagovat

Vím přesně jak to myslíš. Taky jsem žila celkem dlouho jenom ve své hlavě (asi 5 let) a ten náraz na pevnou zem reality byl celkem krutý.

Co je zrcadlovka?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama