Co se stalo?

9. prosince 2011 v 0:06 | *Christine |  Billie Ileyová - studentka školy čar a kouzel v Bradavicích
Co se stalo?
Zrovna jsem odcházela z Velké síně, když ke mně přiběhl nějaký student z Mrzimoru. Mlčky mi podal kus pergamenu, poskládané do rádoby úhledné obálky, kývl mi na pozdrav a odešel. Rozbalila jsem pergamen a nechápavě se začetla.

Nevím, jestli mě těšilo, že jsem pozvaná. Slyšela jsem, že Křiklan si vybírá lidi podle jejich původu, nebo talentu. Na jednu stranu jsem byla potěšená, že mezi takové lidi patřím, ano opět se projevily pudy rodu Ileyů, ale když jsem se hlouběji zamyslela, došlo mi, že to vlastně není to, co chci. Každopádně teď není o čem se bavit, na ten "dýchánek" jsem byla pozvaná i když jsem ještě nepatřila k vybraným studentům profesora Křiklana. Navíc jsem tam měla jít s Blaisem a když jsem si na něho vzpomněla, přihlouplý úsměv se mi opět objevil na tváři. Všechno ostatní bylo pro teď zapomenuto. Šťastně jsem si povzdechla a zamířila do naší společenské místnosti. Po cestě mě doběhl Jeffrey.
"Ale, ale, sestřička dostala milostný dopis?" Šibalsky se podíval na obálku, kterou jsem držela v ruce. "Ty se nezdáš holka, nechodíš náhodou se Zabinim?" Zamlaskal a zatvářil se naoko káravě.
"Ále, přišla mi pozvánka na ten dýchánek ke Křiklanovi." Otráveně jsem ukázala na obálku.
"Jo, ta mi přišla už včera. Moc se mi tam nechce, nezdá se mi to jako nějaká velká zábava." Odpověděl a zatvářil se skepticky.
Po cestě do společenské místnosti jsme probírali, jaké to tam asi bude a Jeffrey se nakonec rozhodl, že se nic nestane, když se tam objeví. Později v ložnici jsem probírala oblečení, abych si vybrala, co si večer obleču. Když už se blížil čas, abych se oblékla a nachystala, do ložnice vstoupila Margaret, moje spolužačka.
"Zabini na tebe čeká ve společenské místnosti." Oznámila mi a spěšně odešla snad, aby se semnou nemusela bavit. To, že jsem teď chodila s Blaisem nic neměnilo na tom, že jsem byla vyvrženec.
Rychle jsem se ještě zkontrolovala v zrcadle a spokojená jsem odešla z ložnice. Ve společenské místnosti na pohovce seděl Blaise, ale něco s ním nebylo v pořádku. V místnosti mimo něj nikdo jiný nebyl. Přidala jsem do kroku, ale než jsem se stihla zeptat, co se děje. Blaise vyskočil, vytáhl hůlku a zašeptal něco, čemu jsem nerozuměla. Ztratila jsem vědomí. Opět.
Když jsem se probudila, něco bylo jiné. Nemyslím, jen místo, kde jsem se ocitla, ale také něco v mé hlavě nebylo v pořádku. Rozhlédla jsem se okolo a zjistila jsem, že se nacházím v nějakém pokoji, kde dlouho asi nikdo nebyl, protože všechny předměty, které v této místnosti byly, pokrývala tlustá vrstva prachu. Chytla jsem se za hlavu a snažila si vzpomenout, co se stalo. Nemohla jsem. V mé hlavě prostě nic nebylo. Poslední věc, na kterou jsem si byla schopná vzpomenout, byl můj odjezd do Bradavic. Ale počkat! Nějaké mlhavé ústřižky se objevily v mé paměti a zase zmizely. Sedla jsem si na pohovku a cítila se tak unavená, až jsem usla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Steph Steph | Web | 10. prosince 2011 v 13:54 | Reagovat

ale notak... nenapínej mě..to se nedělá.. :P pekné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama