Prosinec 2012

Kapitola 3. První ochutnávky z upírského života

10. prosince 2012 v 12:20 | *Christine |  Way from the Eternity
3. kapitola
První ochutnávky z upírského života


Chvíli jsem ještě postávala před Lanou a přemítala o tom, co mi právě sdělila a potřebovala jsem čas, abych si mohla utřídit myšlenky. Co jsem věděla jistě, bylo za prvé to, že jsem upírka, za druhé to, že pokud se okamžitě nenapiju krve, asi se zblázním a za třetí to, že na světě jsem pravděpodobně na vždy. Pokud mě tedy někdo nerozčtvrtí a nespálí. Začínala jsem mít pocit, že jsem v nějakém hodně špatném hororu. To mě přinutilo přemýšlet víc a víc. A nejhorší otázkou pro mě bylo "Kolik lidí musí zemřít, abych já mohla žít?" Upíři nemívají v povaze trýznit se žízní a není nikdo, kdo by je přesvědčil, aby lidi nezabíjeli, a já mám přece výčitky svědomí za životy, které jsem ještě ani nikomu nevzala. Ale vezmu. Osud s nikým nejedná podle jeho přání, nýbrž podle toho, co se má stát a co se stát má, to se stane.
"Pojď," řekla Lana, "musíš se nakrmit." Poslední slovo řekla tiše a smutně. A mně bylo jasné, co bude následovat. Jedna polovina mně se nemohla dočkat, až se někomu zakousnu do lákavě teplého a pulzujícího krku. A druhá část mě byla naprosto zděšená, co musím udělat. A co udělám.

Depeche Mode - Just Can't Get Enough

7. prosince 2012 v 8:00 | *Christine |  Hudba
Tak tu mám slibenou druhou písničku, co mi včera zlepšila náladu. Je od "depešáků" a je to přesně taková tak stará tucačka :D ne dělám si srandu, ale úplně si samu sebe dokážu představit na nějaké tehdejší zábavě, jak tak pařím tanečky z 90. let. :D
Skvělá písnička, určitě si ji poslechněte. :)


Muse - Starlight

6. prosince 2012 v 20:48 | *Christine |  Hudba
Yes! Musím se pochválit :D Dneska jsem našla dvě písničky, který mi už hodinu vymílají můj titěrný mozeček. :D
První je od Muse - Starlight, která je fakt skvělá, hezky mi zpříjemňuje psaní další kapitoly Way from the Eternity a asi jsem se do ní zamilovala. :D
Je z alba Black Holes and Revelations.
A druhou přednastavím na zítřek. :)
Enjoy!


*Christine

Kapitola 2. Jak frustrující!

6. prosince 2012 v 11:18 | *Christine |  Way from the Eternity
2. kapitola
Jak frustrující!

Nic nevnímám, nevím, co se to děje? Co to je? Jsem snad mrtvá? Jsem v nebi? Jestli ano, tak vás můžu ujistit, že v nebi je překrásně. Spousta zeleně a je tu všechno tak nějak jinak cítit! Svěžest lesa mi občerstvovala hlavu. Bylo to tak příjemné. Uvědomila jsem si, že ležím na mýtince uprostřed jehličnanů, mezi stromy prosvítá slunce, bylo to překrásné. Tak krásné, že jsem se bála pohnout, abych nepokazila to kouzlo. A jak jsem tak ležela, vzpomínala jsem, co se vlastně stalo. Pamatovala jsem si to, ale jen s velkými obtížemi, jakoby před mými vzpomínkami byla velká šedá opona, která zabraňovala jasnému obrazu. Něco, jako když se vám porouchá anténa u televize. Vidíte, jak obraz tak divně chrčí a šumí. Tak asi jsem viděla a slyšela, co se stalo. Matně jsem si vybavila tu ženu, Claudii. Jak se snažila znechutit v mých očích toho nejčistšího pozemského anděla, mého Louise. Jak se mi zakousla do krku. Instinktivně jsem si sáhla na krk, uvědomujíc si, že ta rána, která by tam měla být, tam vlastně nebyla. Opravdu jsem mrtvá? Nebo co se to děje? Dál jsem vzpomínala, co bylo. Jak mě Lana vzala na svá záda, potom tma. A pak podivná dvojí bolest. Jedna taková, řekla bych ulevující, nikdy mě nenapadlo, že budu ráda za bolest, kterou doopravdy ctím. A potom ta druhá. Která začala z ničeho a postupně prostupovala celým mým tělem. Ta první bolest, ale tu druhou předčila, nakonec, byla jsem ráda, protože ten žár se doopravdy nedal vydržet. Co to bylo za bolest? Jen si pamatuji, něco mokrého mezi nohama. Co to mohlo být? Snad nejsem tak sentimentální, abych se ještě počůrala. A pak ta podivná bolest. Nikdy jsem si nevšimla, že bych trpěla ledvinovými kameny. Možná až teď? No, jenže pak se to dralo ven z mého těla, a já, nebyla jsem si jistá, jestli ten ledvinový kámen, není náhodou ledvinový balvan. Což mi samozřejmě přišlo divné, takže jsem to zavrhla. Proč jsem vlastně šla do té stáje? Procházka, ano ten kyprý sníh. No moment, počkejte chvilku. Sníh? Sníh! Podívala jsem se vedle sebe, kde byly zbytky kyprého sněhu. A to mi není zima? Divné, ale jestli jsem v nebi, tak se to dá pochopit! Dobře, sněhem se zabývat nebudu. Co to bylo to, co se ze mě dralo ven, já to prostě ne- no počkejte chvíli, na něco jsem zapomněla. Nebyla jsem-no jistě! Byla jsem těhotná, a ta bolest. To byl určitě porod. Kde je? Kde je mé dítě? A kde je Lana?
***

Chorvatská Jana Eyrová

6. prosince 2012 v 10:52 | *Christine |  Má tvorba
Ahojte všichni :)

Včera mě zas chytla nějaká můza nebo co a snažila jsem se mojí kresbou připodobnit k mojí nejoblíbenější fotce z Chorvatska.



Osobně si myslím, že je to moje jedna z nejpodařenějších kreseb, ale stejně na poměry ostatních, co vážně kreslit umí, to není nic moc. :D

A jaký názor na to máte vy? :)

Na všechno tak trošku jiná doba

5. prosince 2012 v 18:00 | *Christine |  Diary
Hezký podvečer všem,

poslední dobou tak přemýšlím, proč se pořád říká: "No, to tenkrát byla jiná doba." nebo "Dneska je jiná doba." nebo "Za mě to bylo jinak." A blá blá, další kecy o dobách a jaký to bylo kdysi dávno.

Já akorát teďka vzpomínám, jak jsem začala blogovat. Kolik mi tak mohlo být, když jsem měla svůj první blog? 12? To už je dlouhých 6 let. A za těch šest let se toho dost změnilo. Ať počítám až skoro profesionální úrovně vzhledů stránek, náplně článků, vlastní tvorba a ne kopírování a celková úprava blogů. Je to všechno jiné, dá se říci, že lepší.

Ale stejně si občas vzpomenu na staré dobré časy, kdy můj blog vypadal jak po výbuchu a psala jsem si, co jsem chtěla a pod jinými přezdívkami jsem nadávala ostatním blogerům. Ostatně, kdo tohle nedělal, žejo. :) Když jsem tenkrát (asi 2 nebo 3 roky zpátky to je) vlastnila blog www.twilight.blog.cz a udělala jsem na ně obrovský kus práce a pak mě to přestalo bavit a vytvořila jsem blog tenhle.

A s tím mě napadá jedna věc. Když o tom tak přemýšlím, spousta věcí, co se kdy na blogu publikovaly už prostě nejsou. Narážím tím na FF (pro nechápavé FanFictions) neboli povídky o hercích, zpěvácích, filmech, knížkách.

Dneska jsem si sedla k internetu a vletěla na google, zadala jsem Twilight FF (posléze i Twilight povídky, Stmívání povídky, Stmívní FF atp...) a kde nic tu nic, vyhledalo mi to zhola 2 stránky s povídkami a ty mi přišly tak nepřehledné, že jsem to rychle zavřela.

Takže, říkám si, jestli tohle vůbec někdo čte? Ne proto, abych už nepokračovala, to ne. Píšu to pro sebe, ale nemusela bych to zveřejňovat na blog a mohla bych si dál v klidu psát ve wordu a jednou třeba vydat knížku (:D). :)

Tak jak jste na tom vy? Čtete povídky? :-)

*Christine

Kapitola 1. Život Guinevery Rosalind Moor

4. prosince 2012 v 15:44 | *Christine |  Way from the Eternity
1. kapitola
Život Guinevery Rosalind Moor


Jmenuji se Guinevera, ale nikdo mi neřekne jinak než Ginny, tedy až na moji matku. Je mi 21 let. 2 roky jsem šťastně vdaná, byl to dobrý krok k životu v přepychu. Můj manžel je bohatý, má dobré společenské styky a je všemi oblíbený a já jej hluboce a upřímně miluji.
Narodila jsem se roku 1863 do anglické šlechtické rodiny v městě Liverpool. Naše rodina již po století vlastnila velkolepé šlechtické sídlo a já byla ta "namyšlená bohatá holka, co běhala za každým klukem, co se jí jen trochu líbil", ale proč ne. Měla jsem na to. Byla jsem pohledná, inteligentní, tak trochu rebel a žádné legrácce jsem se nebránila, dá se říct, že mě všichni považovali za dokonalou a tak trochu anděla v lidském těle. O peníze mi nikdy nešlo, ale co se téhle stránky týče, já a celá má rodina byla za vodou. Měla jsem všechno, po čem jsem kdy toužila i netoužila, všichni si mě kupovali mi drahými šperky a všemožnými kýčovitými a nevkusnými dary až mi to nebylo příjemné.