Únor 2015

Chémie.. krutě se to blíží :/

14. února 2015 v 16:43 | *Christine |  Diary
Nazdárek!
Tak, zase si sem jdu raději stěžovat, než abych zatnula zuby a pořádně se do toho učení vrhla. Jenže mám svý důvody (který nikdo nechápe), proč to vlastně nejde.

1. Tuto zkoušku už jsem se pokoušela zdolat před třemi týdny, jenže jsem napsala špatně písemnou část a u ústní mi to dal profesor dost slušně sežrat. Tudíž se vlastně učím to samé jako tehdy a je to tak protivný učit se tak dlouho takový slátaniny!
2. Je sobota :'( nechci se učit v sobotu, když je dnes tak hezky.
3. Všichni doma odpočívají, jen mě neustále posílají, abych se učila. Tohle je vážně fér!
4. Nesnáším chemii a to je důvod sám o sobě...
5. Na práci mám totiž spoustu věcí, proto je na učení nejmíň času. MUSÍM se dívat na futuramu. MUSÍM ztrácet čas na internetu hledáním nesmyslných rad, jak se naučit chemii. MUSÍM neustále chodit na záchod, dělat si kávu, kontrolovat, kolik mezi tím uběhlo času. No, řeknu vám, to mi na učení vážně moc času nezbývá...


Zítra touhle dobou už budu na cestě do Pardubic a v pondělí to začíná...
Jsem z toho na infarkt. :'( To jsem vážně jediná, která se ještě trápí se zkouškovým, nebo to má někdo podobně?

Dík za povzbuzení,
*Christine

Richelle Mead - Sukuba

10. února 2015 v 22:17 | *Christine |  Knížky
Nazdárek,
ne, nepřišla jsem vám oznámit, že jsem se majzla tou pánvičkou, abych ukončila své trápení s chemií - i když to určitě zní daleko lépe než ta chemie samotná.

Dneska jsem se s vámi chtěla podělit o skutečnosti, že existuje série knih, která mi opět vzala několik dní života, kdy jsem nedělala nic jiného, než seděla (ať už doma, v alpách na balkóně, nebo na záchodě) nebo stála s knížkou v ruce úplně pohroužená do temného a vášnivého světa Georginy Kincaidové. Naprosto jsem se zamilovala do příběhu, který autorka - kdo jiný než Richelle Mead - dokáže zajímavě a opravdově popsat. Když jsem četla, byla jsem schopná odpřísáhnout, že sukuby, upíři a raraši doopravdy existují.

Georgina Kincaidová by mohla být obyčejnou dospělou ženou - nebýt skutečnosti, že je schopná změnit své tělo do jakýchkoliv tvarů, od krásné štíhlé ženy po svalnatého sportovce. Ne, určitě to obyčejná žena není - je to sukuba. V době, ve které je příběh výpravěn, si nechává říkat Georgina. Již patnáct let chodí po světě v těle drobné štíhlé ženy se světle hnědými vlasy a hnědýma očima, ale nerada dělá svoji "špinavou práci" v těle, ve kterém žije. Proto si při dobíjení energie většinou mění vizáž.
Georgina bláznivě miluje knihy známého autora bestsellerů Setha Mortensena. Má takové své pravidlo, že denně přečte pouze pět stran, aby se jí kniha neomrzela a aby ji nepřečetla během jediného dne. Georgina je překvapená, když svého oblíbeného spisovatele potkává. Nikdy se nepídila po tom, jak vypadá, proto je udivená jeho hezkým vezhledem. Je to asi třicetišestiletý muž s věčně rozcuchanými vlasy, které mají hnědou barvu s odlesky měděné. Sethovou specialitou jsou jeho trička - každý den jiné s retro potiskem. během prvního dílu Georgina potkává ještě jednoho muže - Romana. Roman je sexy svalnatý muž s opálenou pletí a tmavými vlasy. Během nějaké doby Georgina zjistí, že je někdo, komu se říká Nefil. Nefilové jsou potomci andělů a lidí. Nemají žádné morální zásady a celý život jsou na útěku před svými nadpřirozenými rodiči, protože ti je kvůli jejich nulové snaze o dobré chování zabíjejí. Roman je syn padlého anděla Jeroma - Georginina nadřízeného a arcidémona Seattleu. Když se Jerome dozví, že je Roman na jeho území, chce jej zabít, ale Roman stihne uprchnout. Takové štěstí ale bohužel nemá jeho sestra Helena - Jerome a jeho nesmrtelná parta Helenu zabijí, ale po uprchlém Romanovi nepátrají. Georgina má z Romana strach, protože to ona ho udala. Po Romanově zmizení se dá Georgina dohromady se svým idolským spisovatelem Sethem, který o jejím tajemství a o tajemství nebe a pekla ví.

Nebudu tu rozebírat další díly, abyste měli prostor si to přečíst sami. V tomhle krátkém obsahu jsem nezmiňovala všechno a všechny. Například Georgininy nesmrtelné kamarády: upíry Petra a Codyho, raracha Hugha a anděla Cartera; nebo kamarády z knihkupectví, kde pracuje.

Tak jestli vás to zaujalo, tak se dejte do čtení a přeji vám, ať vás to chytne stejně jako mě. Až dočtu poslední díl - což bude nejspíš velmi brzy - tak se mi asi zhroutí svět. :(

Mějte se krásně a dobrou s kobrou,

*Christine

Vejška - fuj, ble

9. února 2015 v 12:36 | *Christine |  Diary
Ahoj,

zrovna tady tak sedím nad skriptama z chemie a čtu si maily, když najednou jsem si všimla, že mi píše blog.cz, že pokud se nepříhlásím, tak mi zruší tenhleten můj blog. A to teda vážně nechci, protože je to můj výtvor od roku 2011 a to už je celkem doba. :)

Jestli jsem někdy tvrdila, že se těším na vysokou, tak jsem se pořádně sekla a teď bych se nejraději majzla do hlavy pánvičkou a celý zkouškový byla v limbu. Poprvé jsem zjistila, co to je, když vás vyrazí ze zkoušky... neříkám, že svět je férovej a že to vyžaduji - to by bylo asi celkem naivní - ale je to fakt smutný, vzhledem k tomu, že jsem ležela v učebnicích celé skoro tři týdny. No, takže teď se musím ty debilní rovnice učit zas a je to o to víc na nic, že už toho mám po těch třech týdnech plný zuby.

Tak mi prosím popřejte hodně štěstí, a držte mi palce... ozvu se jestli jsem to dala, nebo jsem se nakonec majzla tou pánvičkou.

Chemii zdar!
:( :/
*Christine