Leden 2017

Zasloužíš si čivaváka?

14. ledna 2017 v 19:40 | *Christine |  Diary
Ahoj.

No, nebyla bych to já, kdybych si na svůj blog nevzpomněla vždycky, když se nemám komu svěřit → tímto, se Ti veřejne omlouvám, trpíš mé neustálé stížnosti na život a debilní kecy a já Ti to moc hezky neoplacím, viď....

Už je to vážně pekelně dlouho, co jsem sem nenapsala. Takže spíš jen tak pro pořádek pár aktuálních informací.

1. Z vejšky jsem (díkybohu, bylo to moudré rozhodnutí) odešla a nastoupila jsem na (trapnou) VOŠ, která mě ale docela baví, horší to bude s praxí.. ta už mě tolik nebaví. Studuji Diplomovaného farmaceutického asistenta - co to je za sranec? Věřte, že je to docela oblíbenej obor, ve kterým (snad) každej později získá pracovní umístění. Jo, budou z nás prodavači a a prodavačky v bílých pláštích.
2. Ačkoliv je to někdy na hraně, už 4,5 roku jsem spokojeně a zadaná - nutno podotknout, že stále se stejným - s Davčou.
3. Docela jsem se naučila soužití s lidmi, ale to musím byt hodně (a tím myslím opravdu VELMI HODNĚ) dobře vyspaná a nejméně po dvou kávách.
4. Někdy se tomu sama divím, ale celkem jsem se zklidnila, do školy chodím skoro poctivě, netoulám se v noci po klubech a nestřídám chlapy jako ponožky. Jsem skoro dokonalá, že. No až na ty moje tři neduhy: káva, cigarety a spánek.
5. Nesnáším samu sebe. Jsem tak příšerně umíněnej člověk, že když si někdy něco umanu, neumím myslet na nic jinýho, dokud to prostě nedostanu.

O ČEM JE ŘEČ? Asi mám málo starostí a tak si chci přidělat další tím, že si pořídím pana Čivaváka. Bude to trvat minimálně další dva roky (když pominu to, že bych na něj teď neměla čas, protože jsem skoro pořád ve škole, nebo v práci, moje výplaty nejsou tak vysoký, abych si z fleku mohla pořídit papírovýho pejska, pokud bych si ho teda fakt nevyrobila z papíru). Odmítám si koupit psa bez PP, nehodlám podporovat množírny. Lidi jsou svině a nestydí se za žádný hnusárny, ani, když je provádí nevinným, němým tvářím.
No a to jsem vlastně ještě nezmínila, že dvě třetiny domácnosti jsou proti. Takže jelikož se nemám kam odstěhovat a ani se stěhovat nechci, musím to vykoumat jinak. Jenomže jak? Toť otázka, musím se začít snažit, abych doma rodiče přesvědčila, že se DOKÁŽU postarat o živého tvora sama. K tomu mi dopomáhej Bůh.


Mějte se a třeba se ozvu zase dřív než za dva roky...


*Christine